TYPOLOGIE VZORŮ

Zpracoval Jiří Vácha

 

Poznámka: odkazy z jednotlivých vzorů vedou k přehledu tkanin s daným vzorem v této databázi. Není-li daný vzor v databázi, není uveden ani odkaz.

Vzory tkanin se vyvíjely po etapách, v nichž lze poměrně kompaktně vymezit odlišné styly a motiviku do následujících okruhů:

 

1. Symetrické vzory 17. století

Tento okruh tkaných dekorů je členěn do dvojice skupin podle jejich období výroby:

• Mezi léty 1600–1650 (první polovina 17. století) se stále ještě setkáváme s dekorem, který je zřetelně ohraničen, a tudíž při svém opakování vytváří pomyslnou mřížku, do které jsou vepsány ústřední motivy. Za dodatečný motiv je mnohdy volena linie rozličných tvarů, jejímž úkolem je potřeba dokreslení vzoru.

• V období 1651–1700 (druhá polovina 17. století) je sice ještě zřetelné ohraničení figury dekoru, ale zároveň je patrné jisté rozvolnění, které je podpořeno výraznější prací s organickými a florálními tvary.

2. Asymetrické vzory 1600–1650

Využití opakování základní vzorové figury umožňuje i vznik asymetricky koncipovaných vzorů.  Vzniklá asymetrie tuto skupinu dekorů vymezuje. Nejoblíbenějším detailem motivů jsou šikmé ozdobné proužky, části exotické květeny, tulipánů, akantových a palmetových listů. Elegance nepravidelně rozložených květinových motivů má mnohdy esovitě zvlněnou základní linii, která je doplněna o postupně se odklánějící části rostliny s dominantním květem.

3. Rozvilinové vzory 1630–1670

Za podstatu této podskupiny vzorů je považována základní křivka, která může vyniknout až při opakování dekoru. Stírají se tím přechody jednotlivých částí a vzniká tak dojem navazující figury. Za podskupinu mohou být považovány tkaniny se základní figurou doplněnou o spirálovitě pojaté motivy, například větvoví.

4. Rozsazený větévkový vzor 1660–1700

Drobný i středně velký dekor vychází z asymetricky koncipovaných vzorů. Základní ideou dekorů je jeden i více do určité míry izolovaných motivů, které vyplňují plochu tkaniny. Podstatou konstrukce rozmístění jednotlivých ozdobných částí vzoru jsou hravé variace, kombinující jednoduché motivy do složitých nepropojených celků. Rozeseté větévkové vzory nesou ve své pozdní fázi druh stylizace, který je plně rozvinut u bizarních dekorů.

5. Bizarní dekor 1690–1720

Základní princip vzoru vychází z propojení motivů převzatých z exotické botaniky s prvky architektury a krajky. Obtížně uchopitelné a rozměrné kompozice jsou však evropským uměleckým projevem, který v zámořských zemích čerpá pouze svou inspiraci. První etapa dekoru se dá nazvat ranou fází vzoru, identifikovat ji lze v letech 1690–1700. Vrcholná fáze dekoru spadá do období mezi roky 1700–1705, přičemž toto období je členěno do trojice podskupin: 1) s květinami, 2) s východoasijskými elementy a 3) bez východoasijských elementů. Závěrečná fáze dekoru je ohraničena léty 1705–1720.

6. Zašpičatělý ovál 1700–1730

Označení dekoru reflektuje základní kompozici vzoru, jehož podstatou je dvojice zašpičatělých oválů jdoucích ve směru osnovy. Symetrický vzor má svou osu totožnou se středem textilní role. Zde vzniká první zmiňovaný ovál. Druhý je většinou vyveden na vnějších pomyslných třetinách textilní role vždy jen z ideální poloviny a souměrně. K jeho dokreslení dochází pouze při přiložení dvou pevných okrajů vedle sebe. Dalším rysem tohoto vzoru je použití exotické květeny, motivů převzatých z krajkářství a vysoký kontrast dekoru vůči základu tkaniny. Touto definicí se podobá bizarním dekorům a odlišuje se pro svou symetričnost a základní figuru. Zašpičatělý oválný vzor zasahuje svým časovým vymezením do období bizarních tkanin a ve své pozdní etapě využívá i naturalistické prvky.

7. Naturalistický dekor 1730–1750

Základem naturalistického dekoru je realistické znázornění předmětu. Jednotlivé motivy jsou zcela reálné, ale celková kompozice může být iracionální nebo i snová. Detailnost provedení jednotlivých prvků je vysoká a mnohdy dochází k přechodu barev nebo i stínování. Tento okruh textilního vzoru lze rozdělit na dvě základní skupiny podle typu stylizace: 1) dekor silně ovlivněný bizarním vyobrazením motivu, 2) dekor typický kvalitním zpracováním přechodu barev a celkovou kompozicí inspirovanou žánrem zátiší; míra propracovanosti jednotlivostí je oproti první skupině znatelně vyšší.

K období naturalistického dekoru lze přiřadit i styl Revel, nejedná se však o vzor v pravém slova smyslu. Tento textilní okruh se objevuje v krátkém období okolo let 1730–1740 a je pojmenován podle francouzského návrháře tkanin Jeana Revela (1684–1751). Styl Revel označuje prvek nepřímo přejatý z malířských technik, jehož základem je vzájemné prolnutí vzorujících útků v oblastech přechodu jednotlivých barevných ploch.

8. Rozvilinové a zvlněné dekory 1740–1789

Základem tohoto okruhu tkanin je křivka zvlněná do tvaru písmene S. Ta je ztvárněna festony, krajkou, kmenem stromu, větvovím keře nebo pruhem kožešiny. Do částečně ohraničené části vzoru je vkomponována kytice, kvetoucí větévka, popřípadě i drobný stromek. Při opakování dekoru ve směru osnovy dochází k jeho příčnému převrácení. 

9. Pruhové vzory 1760–1800

Podstatou této skupiny tkanin je podélný, popřípadě příčný pruh, který se stává dominantním motivem celé skladby vzoru. Může vytvářet pomyslné pozadí a být doplněn o motivy z jiných okruhů textilních vzorů.

10. Drobné vzory 1760–1800

V druhé polovině 18. století se setkáváme s drobnými motivy, z nichž je složen celý vzorový raport. Luxusnost jejich provedení ukazuje, že nejde o textilie z měšťanského prostředí, popřípadě o tkaniny nižší kvality.

11. Damašky 17.–18. století

Tento okruh textilií je vyčleněn na základě strukturální podstaty tkaniny. Mnoho damašků je pro svou komplexnost řazeno do jiných okruhů. Tato skupina je vyčleněna pro tkaniny, které jsou v návaznosti na damaškovou technologii výroby odlišné a vytvářejí svébytný dekor. Podstata kombinace lesklé a matné plochy umožňovala vytvářet vzory od drobných motivů roztroušených v ploše až po složité kombinace geometrických abstrakcí. Tkaniny byly zhotovovány listy tkalcovského stavu, ke stavbě dekoru se nevyužívalo tažného systému, jak tomu bylo u vzorově složitých damašků. V severských zemích je možné nalézt vzory kombinující složité figurální kompozice. Pro naše prostředí jsou typické rozměrné až fantaskní florální motivy.

12. Vzorované samety 16.–18. století

Vzorované samety vytvářejí dekor jako u komplexních tkanin, ale jsou zde patrné odlišnosti, které můžeme použít pro vymezení samostatné skupiny. Tyto látky se mnohdy stávaly obchodním importem ze zemí Osmanské říše, tudíž mohou být zcela mimoevropského původu. Vysoká sofistikovanost výroby kombinovaná s vyšší variabilitou tkalcovských technik dávala možnost návrháři pracovat s výraznějšími detaily, a často tedy tyto látky nesly svébytný textilní dekor. Proto je můžeme považovat i za samostatnou skupinu vzorů, byť primárně vydělených na základě materiálu tkaniny.

13. Mimoevropské tkaniny 16.–18. století

Umělecký dekor vznikající v mimoevropském prostředí v období 16.–18. století čerpá z lokálních tradic. Přestože byly přirozeným zdrojem pro přední textilní návrháře z oblasti francouzských a italských manufaktur, stavba dekoru bývá odlišná. Historické zámořské textilní výrobny se v omezeném rozsahu soustředily i na evropský trh, navzdory této skutečnosti však byla technologie jejich výroby odlišná.